Kravaře
Kravaře, Kouty
Kravaře a pravděpodobně také vesnice Kouty byly založeny již před rokem 1200 a pravděpodobně také byly v držení českého krále Přemysla Otakara I. Kravaře ve 13 stol. patřily bohatému rodu Benešovicům z Čech, kteří na Moravě a Opavsku za své služby králi získali nespočet statků. Prvním z rodu Benešoviců, kterému s jistotou patřilo kravařské panství a který se také jako první měl psát z Kravař, byl Vok I.
Vok I. z Kravař byl zakladatelem jednoho z nejvýznamnějších rodů na Moravě. Jeho manželkou byla nemanželská dcera krále Přemysla Otakara II., která jak je popisováno v starobylé kronice Dubraviuse, byla dcerou královy služebné. Jak vypráví pověsti, král se svou ženou Markétou Babenberskou nemohl pro vysoký věk manželky mít děti, a proto bylo mu dovoleno zplodit děti s jednou ze služebnic, kterou sama královna vybrala. Nemanželským dítětem krále Přemysla Otakara II. byl také Mikuláš Opavský, nemanželský syn krále, který se stal opavským vévodou. Velký politický vliv Voka I. z Kravař, jednoho z nejbohatších šlechticů, který navíc byl spřízněn s králem, přinášel tomuto šlechtici také nemalé hmotné zisky. Pravděpodobně za života Voka I. z Kravař došlo ke zbudování obranných tvrzí ve Štítině a Kravařích.
Koutské panství, o kterém je první zmínka již roku 1238, držel pravděpodobně mladší bratr Voka I. z Kravař, Zbyslav, psaný z Benešova, Koutů a Bohuslavic.
Majetek kravařský a koutský byl v držení pánů z Kravař do roku 1420, kdy statky prodal Petr z Kravař, poslední majitel panství z rodu pánů z Kravař, významný stoupenec Jana Husa.
Majetek Petr z Kravař prodal roku 1420 do rukou Mikuláše ze Šlevic, který se dále psal z Kravař. Rod Šlevických z Kravař držel majetek, až roku 1550 byl losem rozdělen na díly mezi bratry Jana a Bartoloměje. Jan Šlevic z Kravař získal Kravaře a polovinu vesnice Kout, Bartoloměj druhou polovinu Koutů a Velké Hoštice. Roku 1574 byl kravařský majetek prodán do rukou Kryštofa Elbla z Harmansdorfu. Po sedmi letech (1581) však nový majitel panství zemřel a vdova Kateřina majetek prodala Danielu Macákovi z Opavy, zbohatnuvšímu kupci a měšťanu, který byl do stavu šlechtického povýšen až roku 1580 s přídomkem z Ottenburku. Daniel Macák dříve, roku 1579, koupil polovinu Koutů a po získání panství po zesnulém Kryštofu Elblovi tak opětovně od rozdělení panství mezi bratry Šlevice v roce 1550 majetek koutský a kravařský zcelil. Daniel Macák z Ottenburku byl horlivým přívržencem luteránské víry a na své kravařské a koutské panství dosadil evangelické kněze. Vnuk Daniela Macáka, Kašpar, byl také horlivým protestantem a v této víře byl také od dětství silně vychováván. V období vpádů dánských vojsk do slezského kraje, byl účasten odboji proti císaři a králi Ferdinadovi II., za což byl jeho majetek zkonfiskován. Kašpar Macák z Ottenburku na Kravařích ještě v průběhu konfiskací roku 1630 zemřel. Konfiskovaný kravařský majetek byl Císařem Ferdinand II vložen roku 1630 Michaelu Sendivojovi ze Skorsa jako náhradu za poskytnutou půjčku 18 000 tolarů.
Michal Sendivoj byl v Evropě proslulý alchymista. Pocházel z polského šlechtického rodu, narodil se 2. února 1566 v Łukowici u Nového Sacze v Polsku a zemřel 18. srpna 1636 v Kravařích. Jeho dcera odkázala r. 1636 velkostatek Kravaře a Kouty svému manželovi Jakubovi z Eichendorfu, jehož rod se tu udržel do r. 1783. Po něm držela velkostatek Kravaře rodina Schafgotsche (1782-1815), od r. 1815 pak Gabriel Rudzinský do roku 1844, od nich pak majetek přešel na hrabata Renard. R. 1856 jej koupil Ondřej hr. Renard, který jej záhy postoupil Vilému z Fonteinu z Philadelphie ve Spojených státech severoamerických. Od r. 1894 držela velkostatek jeho dcera Alice provdaná za hr. Bedřicha Viléma Pfeila, který r. 1911 prodal velkostatek zmenšený o 80 ha i s parkem a zámkem baronu dr. Luscha-Sellheimovi; Dalšími majiteli velkostatku Kravaře se stali r. 1914 obchodní firma Müller – Lammel z Nisy, r. 1917 továrník Max Thomas z Bismarckovy Hutě, r. 1919 Slezská německá průmyslová a obchodní společnost, r. 1920 Česká průmyslová banka v Opavě a r. 1921 Československá republika – ministerstvo zemědělství.
.
